…tak jsem adoptovala archiváře a historika umění

adopce hrobů

Je dvanáctého července L.P. 2023 a došlo na realizaci jednoho pro někoho možná bláznivého nápadu.
Dnes jsem adoptovala dva opuštěné hroby.

Ano, čtete dobře „hroby“!
Když se před čtyřmi lety staly Olšanské hřbitovy mým pracovištěm, netušila jsem, jak moc se mi práce vryje pod kůži.

Mé nadšení pro pátrání po zapomenutých osudech, k tomu přimíchám obdiv ke hřbitovnímu umění v podobě kaplových hrobek v kombinaci se sochařstvím a máme tady najednou koktejl neutuchající radosti z objevování. Až teď jsem konečně pochopila citát, na který koukám po mnoho let každé ráno, když otevřu oči:

„Uspokojení zvědavosti je jedním z největších zdrojů štěstí v životě.“
— Linus Pauling, kvantový chemik a biochemik —

Do doby než jsem byla zapojena do vyhledávání významných osob a fotografování jejich míst posledního odpočinku, jsem netušila o existenci něčeho jako je adopce hrobu.  A tak se stalo, že jsem si vlastně „moje hroby“ našla a nakonec i adoptovala. Jaká motivace mě k převzetí péče dvou opuštěných hrobů vedla a o čem ta adopce vlastně je, si přečtěte na stránkách věnovaným oběma příběhům – Vojtěcha Krause, magistrátního archiváře a Emila Edgara, teoretika a historika umění.

Seznamte se s pány Vojtěchem Krausem a Emilem Edgarem.

Koho by projekt Adopcí významných hrobů zajímal, zajděte si na adopční web, není třeba se o něm rozepisovat.