Zase se rok s rokem schází.
Začíná se časem adventním, přes svátky vánoční a pomalu se plíží k Silvestrovskému závěru.
Jak už to bývá, pro některé je časem rekapitulace roku končícího a plánování do roku nového.
Ani já nejsem výjimka. Pokusím se zhodnotit svůj rok a možná něco naplánovat do roku 2021.
Snad se mnou budeš souhlasit, že letošní rok 2020 byl a vlastně ještě je každým coulem jiný než všechny přecházející.
Začal úplně normálně jako každej jinej rok. No a pak se potichu vplížila mrňavá mrška virová a převrátila ho úplně vzhůru nohama všem nejenom mně. Začalo je jí říkat Corona, Covid-19 a bůh ví, jaké ještě dostala pojmenování. Pěkně mě potvora naštvala 🙂 Zrovna na moje šedesátiny všechno zavřeli. Jak já se těšila, že ty kulatiny pořádně oslavím s rodinou a kámoškama. Šedesát má člověk jednou v životě, že jo?
No a tím jsem s Coronou skončila. Rozhodla jsem se, že se nenechám touhle potvorou vyvézt z rovnováhy. Jasně pro samotnou ženskou bez mužskýho a dětí, je to pohoda. Najednou se zdá, že být pár let před důchodem jako výhoda. Když se, ale vážně zamyslím, uvědomuju si, co všechno mně vlastně rok plný všelijakých omezení přinesl. Kupodivu víc přinesl, než odnesl.
Trochu retrospekce:
Faktem je, že život v době před-covidové mě na tu dnešní situaci dobře připravil. Zlomovým rokem byl pro mě rok 2010, kdy jsem se rozhodla definitivně ukončit nefunkční manželství a vykročit do neznáma. Bála jsem se, že to neustojím a ono ouha dávám to už deset let. No hlavně jsem přestala vytvářet katastrofické scénáře typu …co kdyby… Naučila jsem se konečně tu finanční gramotnost 🙂 Být vděčná za to, co mám a radovat se z každé maličkosti. Já říkám: z každé blbosti 🙂 No a protože jsem nemohla mít hned, co jsem chtěla, stala jsem se trpělivou. Taky se snažím naslouchat druhým (tady mám ještě velké rezervy).
No prostě, těch deset let nebyla procházka růžovým sadem, ale podle hesla: „Co tě nezabije, to tě posílí.“
Letošní rok jsem si pár těžce vydobytých dovedností zopákla 🙂
I přesto všechno je rok 2020 pro mě skvělej rok. Jestli chceš vědět proč, pokračuj ve čtení.
Co mě rok 2020 přinesl?
- Krasopis – byl čas na trénování a čumění na on-line kurzy.
- Akvarel – s písmem přišlo malování. No výzva jako hrom. Od základky mám nálepku „neumí malovat“. Výsledky nejsou žádná hitparáda, ale na pár malůvek se dá i koukat. Co bych chtěla po pár měsících trénování, že?
- Obnova spotřebičů v domácnosti za velmi výhodné ceny 🙂 Krámy zavřené a tak internet hýřil slevama. No nekup to, za ty prachy! 🙂
- Dovolená – konečně! Sice to byl napnelizmus, ale nakonec jinej zájezd, odjely jsme a bylo to super. 7 dní parádní poznávačky. Tři roky jsme s kamarádkou plánovaly společnej výlet za architekturou. Letos se to konečně povedlo a do toho vleze Corona. Ta nás však nezastaví!
- Práce – na hřbitově. Možná to bude znít pro tebe dost morbidně, ale mám práci snů a skvělou partu. Rok a půl setkávání s historií, architekturou, uměleckými díly pod širým nebem, zajímavými osobnostmi, k tomu ještě focení a taky milovanej kámen. Říkám, že jsem ji dostala za odměnu. Vděčná su furt. Děkovačka každej večer.
- Něco pro duši. Dostali se ke mně dvě zásadní věty a jeden obraz, které vedly k oživení vědomí o nevyhnutelnosti bytí. Došlo nakonec po dlouhé době i na Tarot a dechová cvičení. Zpět k věci…
Věta první: „Dopadne to dobře nebo dobře.“ Věta druhá: „Dokud dýchám, doufám.“ („Dum spiro spero“). Co myslíš, najdeš souvislost ve slově inspirace?Nakonec onen obraz:
Prostě jednou se všichni sejdeme na hřbitově. To je nevyhnutelné. Proč si život zdejší ještě vlastními silami otravovat? Štěstí není ke koupi. Štěstí je v hlavě. To je nezvratné. Odžito na vlastní kůži.
A co mně rok 2020 vzal?
- Radost z volného dýchání. Náhubek, tedy rouška není nic příjemného. Zatím se to dá vydržet a furt lepší než se válet s Covidem v posteli, že…
- Kulturaaaaa! Chybí mi výstavy, procházky, divadlo. Doufám, že brzo zase vyrazím 🙂
- Rodina, kámošky a kámošové! Objímání, navštěvování, foto srazy, debaty o navštívené výstavě nebo pokec „o nesmrtelnosti chrousta“ u vína nebo dobré kávy. No naštěstí účet za telefon je furt stejnej 🙂
- Nakonec peníze. Když je člověk doma penízky se jen kutálí, že? Za elektřinu, za plyn, za vodu, za vitamíny…. taky za potraviny a k tomu ty mimořádky… počítače, noťasy, softwary a další nezbytnosti, které jsme dosud doma nepotřebovali. Homeoffice se holt prodraží.
Naštěstí na mém seznamu není veden žádný z mých blízkých, který v tomto roce odešel. Snad tomu bude i nadále. Doufám, že i na tvém seznamu bude zápis chybět.
Víc už mě nenapadá. Ty budeš mít ten seznam možná delší a plnej jinech odejmutých věcí, jen ty peníze tam máme všichni, to je totiž nevyhnutelné.
Koukám, že jsem do teď vyplodila 777 slov. K nim už jen připíšu, že plánovat rok 2021 se bude někdy jindy.
Slova na konec…
Buď k sobě i druhým přívětivý. Usmívej se, potěšíš sebe i druhé.
Jedno moudro od MUDr. Františka Koukolíka: „Můžeš kdykoli odejít, dveře jsou otevřené, ale nechoď předčasně. „
Člověče, opatruj se!