Hřbitov je tichou, kamennou zahradou, kde se setkávají dva světy živých a mrtvých.
Každý má svou vlastní atmosféru, svůj genius loci, který nám ukazuje, jaká byla společnost dávno před námi.

Objevovat krásu hřbitova je něco, co mě uchvacuje, neboť architektura a umění je můj svět.

V umění spatřuji dokonalost, moudrost, historii a krásu celého lidského bytí.
Architektura pro mě znamená sílu lidského ducha a tvoření.

Když jsem si kdysi vysnila, že půjdu touto cestou, tak jsem ani netušila, jak reálný sen si sním.

Díky obrovské podpoře mých učitelů, kolegů a přátel tady dnes mohu stát a o všechny své životem
nabité zkušenosti se s vámi podělit.

 

 

Velmi si vážím práce těch, kteří mi trpělivě předávali svoje zkušenosti
a poskytovali mi cenné rady. Zde bych ráda poděkovala zejména
PhDr. Vladimíru Czumalovi, CSc., Prof. PhDr. Romanovi Prahlovi CSc.,
Mgr. Heleně Macháčkové a mnoho a mnoho dalších…

Vnímám dnes svět v jiných souvislostech, už dávno mě neděsí pohled na hrob, atmosféru hřbitovů vnímám se zatajeným dechem a o energiích, které na těchto místech bezesporu jsou, jsem skálopevně přesvědčená.

Pojďte nyní se mnou vstoupit do tajemného světa, který však má přesně dané hranice a jasný řád.

Funerální a sepulkrální památky jsou mým dlouholetým koníčkem a jsem přesvědčená, že každý z nás by si měl alespoň jedenkrát
za svůj život projít tyto památky a na vnímat do svého srdce úctu k našim předkům a k jejich umění.

S úctou Šárka T.