„Krátí se den, stín a chlad padá do zahrad. “
Dny se nám krátí, máme čas přemýšlet a zamyslet se sami nad sebou, protože jediné, co můžeme ovlivnit jsme my sami.
Neovlivníme politické dění, ani počasí, ani náladu souseda, ale jenom sami sebe .
Olšany jsou moje srdeční záležitost, protože tam právě dýchá moudrost generací a věků, která nezná rozdíly kultur, vyznání, politické příslušnosti či náboženství, neboť všichni jsme si před Bohem rovni a před Smrťákem taky.
Noc mezi 31. říjnem a 1. listopadem připadá na pohanský svátek Samhain a keltský svátek Halloween.
V předvečer svátku Slavnosti Všech svatých jsem s lehkosti bytí seděla a poslouchala tóny, které evokují k zamyšlení, ale i k radosti.
O tom, jak je krásné na světě být, co dokázali ti velikáni před námi – Mozart, Händel, Paganini, a mnoho jiných nejen těch hudebních.
S lehkostí hudby jsem si uvědomila, jak krásné je někdy udělat tečku, za tím, co si člověk myslel, že je na dlouho nebo dokonce napořád.
S obrovskou úlevou a uvědoměním, že dneska už mám tolik svobody a nezávislosti, že mohu svůj čas, který je drahocenný a jedinou spravedlivou veličinou pro všechny, trávit s lidmi, které mám ráda a na kterých mi záleží. S lidmi, se kterými se můžeme vzájemně něčím obohatit, lidsky obohatit.
Spojení mezi dušemi zemřelých, jejich životní poutí a nás živých mě vede ke zjištění, že po smrti už je vše zbytečné.
Dokud jsem tady a dýchám, žiju ten svůj život, každou jeho vteřinou. Nepřemýšlím o tom, jestli mám jít spát v deset, prostě žiju.
Někdy, já nevím proč, nás napadají ponuré myšlenky.
Přála bych všem, kteří čtou tyhle stránky, aby i oni našli to prozření sami v sobě, protože pomocná ruka není daleko,
je totiž pokaždé po ruce a to na konci naší paže.
Přichází čas Dušiček.
S pokorou a láskou k životu vaše Šárka.
Zase se rok s rokem schází.
Prostě jednou se všichni sejdeme na hřbitově. To je nevyhnutelné. Proč si život zdejší ještě vlastními silami otravovat? Štěstí není ke koupi. Štěstí je v hlavě. To je nezvratné. Odžito na vlastní kůži.
