Hřbitov je tichou, kamennou zahradou, kde se setkávají dva světy živých a mrtvých.
Každý má svou vlastní atmosféru, svůj genius loci, který nám ukazuje, jaká byla společnost dávno před námi.
Objevovat krásu hřbitova je něco, co mě uchvacuje, neboť architektura a umění je můj svět.
V umění spatřuji dokonalost, moudrost, historii a krásu celého lidského bytí.
Architektura pro mě znamená sílu lidského ducha a tvoření.
Když jsem si kdysi vysnila, že půjdu touto cestou, tak jsem ani netušila, jak reálný sen si sním.
Díky obrovské podpoře mých učitelů, kolegů a přátel tady dnes mohu stát a o všechny své životem
nabité zkušenosti se s vámi podělit.
Velmi si vážím práce těch, kteří mi trpělivě předávali svoje zkušenosti
a poskytovali mi cenné rady. Zde bych ráda poděkovala zejména
PhDr. Vladimíru Czumalovi, CSc., Prof. PhDr. Romanovi Prahlovi CSc.,
Mgr. Heleně Macháčkové a mnoho a mnoho dalších…
Vnímám dnes svět v jiných souvislostech, už dávno mě neděsí pohled na hrob, atmosféru hřbitovů vnímám se zatajeným dechem a o energiích, které na těchto místech bezesporu jsou, jsem skálopevně přesvědčená.
Pojďte nyní se mnou vstoupit do tajemného světa, který však má přesně dané hranice a jasný řád.
Funerální a sepulkrální památky jsou mým dlouholetým koníčkem a jsem přesvědčená, že každý z nás by si měl alespoň jedenkrát
za svůj život projít tyto památky a na vnímat do svého srdce úctu k našim předkům a k jejich umění.
S úctou Šárka T.